Mistr Jün-men: Záznam o čchanovém učiteli zvaném Brána mračen
Úryvek ze životopisu (setkání s mistrem Mu-čouem)
Přibližně ve věku dvaceti pěti let se vydal navštívit slavného Tao-cunga, který byl známý pod jménem Ctihodný mistr Čen a žil v Mu-čou, asi sto kilometrů od Chang-čou. O tomto muži se bohužel nedochovalo mnoho informací; podle spisu Předání mniškých pokladů čchanové tradice z roku 1122 byl (spolu s Lin-ťim) žákem slavného mistra Chuang-poa. Když jeho matka zestárla, opustil klášter Mi- -šan v dnešním Ťiang-si a vrátil se zpět do Mu-čou, aby se o ni staral. Později pobýval v místním klášteře Lung-sing, ale nakonec se rozhodl klášterní život zcela opustit a zajišťovat obživu pro sebe a svou matku výrobou sandálů. Jako většina čchanových mistrů přijal jméno místa, kde žil, a proto mu lidé začali říkat mistr Mu-čou. Byl proslulý svou uzavřeností a příkrým jednáním; záznamy o jeho osobě obsahují pouze velmi krátké rozhovory.
V době, kdy ho Jün-men navštívil, byl Mu-čou pravděpodobně již v pokročilém věku. Ze záznamů se můžeme dozvědět, že se Jün-men pokoušel s ním setkat vícekrát, ale stále byl odmítán. Starší kamenná stéla popisuje jejich klíčové setkání:
Komnata [mistra Mu-čoua] byla obvykle zamčená a nikdo se v ní nenacházel. Když Mistr příležitostně někoho přijal, nedával mu sebemenší prostor pro jakékoli úvahy. Když Jün-men získal svolení svobodně Mistra navštěvovat, přišel přímo k Mu-čouovým dveřím a zaklepal. Mistr Mu-čou se zeptal: „Kdo je to?“ Jün-men: „To jsem já [Jün-men] Wen-jen.“ Mu-čou otevřel, ale Jün-mena dál nepustil a zeptal se: „Proč jsi tady?“ Jün-men odpověděl: „Nejsem si jistý sám sebou.“ Mu-čou prohlásil: „Zcela neužitečná věc!“ Načež Jün- -mena odstrčil a dveře zavřel. Tímto způsobem Jün-men dosáhl porozumění.
Přestože pozdější zdroje tento příběh přikrášlují, ve většině ostatních zůstává jeho podstata nezměněná: problém, který vede Jün-mena, aby vyhledal Mistrovu radu, není něco, co sužuje jeho samotného, ale spíše jeho vlastní já. Nejedná se o jeden z jeho mnoha problémů, ale problémem je spíše on sám. K této otázce se ještě vrátím v úvodu do Mistrova učení.
Další společným prvkem různých zdrojů je skutečnost, že Jün-men, který byl sotva schopen vyslovit, co ho trápí, je zcela vyveden z míry neočekávanou Mu-čouovou odpovědí a ve stejném okamžiku zažívá osvícení. Existuje mnoho rozdílných názorů na různé aspekty tohoto setkání včetně počtu předcházejících Jün-menových návštěv u Mu-čoua a toho, co vedlo k tak zásadnímu zlomovému okamžiku. Ať již se při jejich setkání událo cokoli, vedlo to k rozhodujícímu zlomu, který záznamy popisují obvyklým slovníkovým termínem pro buddhistické probuzení: osvícení, zbavení se pochybností, dokonalé pochopení podstaty učení, uvědomění si podstaty vlastní mysli (srdce) a nejhlubšího smyslu – velké probuzení, satori. Po této události Jün-men zůstal u mistra Mu-čoua několik let; přestože si nemůžeme být jisti přesným počtem roků, podobnost stylu a způsobu vyjadřování Záznamu o Jün-menovi a Záznamu o Mu-čouovi nás vede k domněnce, že Mu-čouův vliv na Jün-mena byl hluboký a dlouhodobý.